operace: Dallas, lokalita: Weis unter Ohnebubu, datum: 28.-30.III.03, autor: The Big Red One
|
Svěží víkend na pískovišti Přátelé z 1. pěší divize zorganizovali hojně navštívenou akci s klasickým scénářem bitvy o vlajku. Na straně obránců stanuli hipíci v uniformách let šedesátých a přilehlých, na straně útočníků pak vojska novodobá, vystrojená ponejvíce woodlandy a jinou strakatinou. Počasí nám přálo, bylo vedro k chcípnutí.Teplé počasí způsobilo, že již v pátek odpoledne většina jednotek podnikla drtivou ofenzívu na všechny stánky s nápoji v okolí. Osádky kiosků kladly odpor statečný, leč marný. Boj o pivo probíhal zuřivě a jak jednotlivé patroly postupovaly terénem, byly často decimovány prudkými změnami druhů nápoje. Já jsem, kupříkladu, zahájil s Petřou boj přímo na nádraží, kde jsme svedli potyčku s několika lahvemi Gambrinusu. Potom jsme usilovným pochodem dorazili k nápojišti v podhradí. Tam nás očekávala ostrá šarvátka s Březňákem, zakončená použitím těžších zbraní ve formě několika Prazdrojů. Po příchodu na shromaždiště jsem byl nucen se účastnit přestřelky s kanystrem pochybného obsahu. Škody na zažívacím ústrojí mnoha bojovníků, včetně mého, byly v sobotu odstrašující. Ale taková je válka. |
| V sobotu ráno byla zahájena akce. Vzhledem k tomu, že modernistů se nesešlo tolik, kolik se očekávalo, byla osádka základny v mírné přesile. To umožnilo obráncům vysílat velmi silné průzkumné patroly, zajistit potřebné hlídky na základně a ještě zbylo dost nádeníků na hloubení jam a okopů. Ty tradičně vyprojektoval Tom Otrokář.Myslím, že dokud celý ten kopeček neskončí v pytlích, nebude Tom klidně spát. Ženijní práce probíhaly v naprostém klidu a nepřítel se spokojil pouze s činností průzkumnou. Jediný větší útok na opevnění se udál v odpoledních hodinách a byl poněkud svérázný. Jeho hlavní myšlenka se dá vyjádřit slovy: hrrr na ně! Na severovýchodní hraně základny totiž během dne ženisté dokončili rozsáhlý zářez a na jeho kolaudaci se sešlo asi dvanáct bojovníků. Ti všichni seděli na vnitřní straně okopu a opřeni o pušky, živě debatovali. Mahatma to později trefně přirovnal k hokejové střídačce (viz foto). V ten moment nepřítel zaútočil. Vší dostupnou, ale nedostatečnou silou se vrhl proti připraveným obráncům. No jak to popsat. Ze své pozice jsem boj nesledoval, ale od té chvíle jsem nikoho z nepřátel neviděl. Útok byl odražen a na základně se rozhostlil klid, rušený jen občasným hulákáním kolegy Penicilina do vysílačky: tady mešita,tady mešita. Později se ukázalo, že to měl být jiný svatostánek, ale tu mešitu mu už nikdo neodpáře. |
| Škoda, že nepřítel nezaútočil ze strany jihovýchodní! Tam byla v tu chvíli pozice hájena toliko Bonobákem, který, jak se pak ukázalo, spal v zákopu po vysilujícím boji s tuzemákem a útočníci by patrně nebyli přivítáni palbou, ale chrápáním, které onen jinoch vyluzoval. |
| K dalšímu radikálnímu útoku již nedošlo a odpoledne uplynulo v radostném očekávání večerního chladu. Večer, po setmění se pak zem otřásla ještě několika výbuchy rušivé minomentné palby, ale ta byla vedena z bezpečné vzdálenosti a obranu základny nijak nevykolejila. Někteří z našich kamarádů pak odjeli povečeřet do kiosku v podhradí a když se vrátili, ukázalo se, že cestou zajali jednoho z velitelů nepřátelského voje. Odvlekli ho sebou na tu večeři a když pak přišli na základnu, zdálo se, že zajatec je nadmíru spokojen a nijak nevypadal jako klasický POW. Měl úsměv od ucha k uchu, chystal se u nás přenocovat a i jinak se choval uvolněně. Holt ani ti zajatci již nejsou, co bývali. Ráno se zajatec probudil poslední a hlasitě se dožadoval plnění ženevských konvencí ve formě snídaně a cigaret. Byl proto ihned prohlášen za propuštěného a nekrmen. Posléze se ukázalo, že ani při zajetí nekladl žádný odpor a tak je sporné, nejednalo-li se vlastně o zběha. No, to za nás zhodnotí, až historikové. Onen velitel (byl to Aleš) si musí udělat pořádek ve svědomí a nám to může být jedno. Za zmínku stojí jště poslední kontakt základny s nepřítelem. K tomu došlo v neděli kolem čtvrté hodiny ráno.Východní okraj opevnění byl zničehonic zasypán nějakými bumajzlemi a poté napaden pěším vojskem. Já toho moc nevím,protože jsem spal a probudil mne až puch slzného plynu. Původně jsem se domníval, že nepřítel se nás snaží vypudit ze základny. Nakonec se zjistilo, že původcem puchu je příslušník pořádající divize, který po spatření protivníka nahmátl bombu s plynem a ve snaze odrazit postupující pěchotu vyplynoval vlastní základnu. Bylo to romantické probuzení a byli jsme mu všichni vděčni. Jinak bychom se jistě váleli až já nevím do kdy, zatímco takhle jsme prožili krásné časné jitro v prosluněném lese. Sice jsme slzeli dojetím,ale bylo to hezké. |
| Akce to byla fajn. Mně potěšilo i to, že jsem tu potkal několik lidí, které jsem neviděl pár let. (pan Peťule, Dong s Karlem, velký Čibuk, malý Čibuk, Miles a další) |
|
Takže: Velká rudá jedna - dík. (Jeníček) |
