operace: Memoriál bratří Mašínů - lokalita: U Floriána - datum: -11.-13.IV. 2003 pořádala ŠETUMA, společnost s myšlením omezeným
| Akce byla situována do období studené války, kdy byla Evropa rozdělená na východní a západní blok a jakékoliv střetnutí na hranicích mohlo vést k vyvolání světového konfliktu. V této napjaté atmosféře dostala jedna ze západních zpravodajských sluľeb zprávu o moľné spolupráci s československým občanem, který má přístup k důležitým dokumentům. Aby si tento agent získal důvěru a přesvědčil zpravodajce o závažnosti svých zpráv, umístil několik dokumentů do mrtvé schránky. Situaci poněkud komplikuje poloha mrtvé schránky. Místo toho, aby byla umístěna ve vnitrozemí, kde by její obsah pohodlně vyzvedl pracovník velvyslanectví krytý diplomatickou imunitou, z neznámých důvodů umístil agent mrtvou schránku v blízkosti československo-německé hranice, ve střeženém pohraničním pásmu. Schránku je nutné vyzvednout do určité doby, jinak dojde k samozničení jejího obsahu. I přes tyto komplikace se zpravodajská služba rozhodne vyslat přes hranici malý tým vojáků, který má za úkol vyzvednout obsah schránky. |
| Takto nějak zněl úvod do akce nazvané Memoriál bratří Mašínů, i když na rozdíl od nich se tentokrát neměl nikdo prostřílet ven, ale naopak dostat potichu dovnitř. |
|
Počáteční úkoly pro vojska
NATO byly:
|
|
|
| Zbloudilý turista, který by v pátek večer zabloudil k Floriánovi by si nejspíš pomyslel, že se tu koná schůze ilegální buňky Lidových milicí. Na zdi státní znak ČSSR, v lokále postavy v šedesátkovém jehličí mezi kterými se občas mihl i příslušník SNB. Při podrobnějším pátrání by ale mezi jehličnatou zelení objevil i uniformy amerických a britských imperialistů a to mohlo znamenat jediné - rozjíždí se další vypečená akce. George nenechal při plánování nic náhodě a pro jistotu zamkl výčep ve 23.00 a vyhlásil budíček na 7.30 středoevropského času. |
| V sobotním chladném ránu nastoupily obě jednotky k poslednímu upřesnění pravidel. Pohraniční rota sv.Floriána provedla téměř vzorový nástup, při kterém podal George hlášení veliteli, kterým byl Aleš alias plk.Dělomil Prda . Tak je to spravne. Kazeň musí byt, kazeň je to hlavni. Velitel vojsk NATO, Thomas Jefferson (pro tuto akci plk.Vyhrab Zákop, také shromáždil své stádečko a potom už nic nebránilo vydat se ke státní hranici. |
| Státní hranici tvořil potok a lesní cesta. Můstek přes potok sloužil jako oficiální přechod, kde byli předáváni zajatci, zadržení, mrtvoly a diplomatická pošta. Proto zde měla vojska NATO umístěnou stálou hlídku, minimálně polovinu času jsem tu stepoval já. Ale činil jsem tak většinou dobrovolně, na podobnou činnost se hodím a v různém postávání nebo polehávání jsem vážně dobrej. Celkem dobře jsem se tady bavil, ponejvíce s československými pohraničníky. Somrovali ode mě Playboy a ameriky, bohužel jsem měl jen Coca Colu a žvýkačky. Nejvíce nepříjemností mi připravil George svojí důkladností s jakou připravil akci. Snad abychom měli studenou válku neustále v podvědomí, nechal tři dny před akcí napadnout sníh! Vzít si do něčeho podobného na nohy jungle nebyl vůbec dobrý nápad. Kdybych se občas neproběhl, asi by mi nohy umrzly. |
| Obsah první schránky se "akčnímu týmu" povedlo vyzvednout celkem bez problémů. Ve schránce byla šifrovaná zpráva, kterou bylo nutné rozluštit pomocí šifrovacího klíče. Ve zprávě byla udána poloha další schránky a čas, dokdy je nutné schránku vybrat. |
| Přejít čáru bylo někdy jednoduché, jindy naopak skoro nemožné. Cesta, která tvořila část hranice, vedla i podél hraničního potoka. Míst, kde by se dalo ukrýt na obou stranách hranice také moc nebylo. I jeden pohraničník obhlédl značný kus hranice a skupinka, která se potloukala v blízkost hranice samozřejmě přitahovala jeho pozornost. A tak při přechodu hranice dost záleželo na tom, jak moc bdělí a ostražití pohraničníci jsou. Akce ale nebyla postavená jen na přebíhání přes hranici, tým se měl pohybovat skrytě na celém nepřátelském území, protože hlídky pohraničníků se mohly potulovat kdekoliv. O tom se přesvědčil Mahátma a tým brněnských SAS, když se v blízkosti druhé mrtvé schránky nechali zaskočit od hlídky ve složení Petřa, Jeníček, Had a Zelí. Dokonce se prý ani nejednalo o hlídku, jen se vraceli od Floriána a náhodou na Mahatmu narazili. Ale to poněkud předbíhám událostem. |
| Zatímco se "akční týmy" plížily československým územím, část vojsk NATO se ohřívala na kopci u ohýnku, který simuloval základnu, část gumovala státní hranici a já podupával na mostě. Nevěděli jsme, co se na nás chystá, jestli také máme na svém území čekat nějaké plíživé návštěvy československých soudruhů nebo co. Věděli jsme, že mezi československými pohraničníky máme agenta, ale zatím jsme neznali jeho totožnost. Také jsme netušili, jestli podobného agenta-zrádce nemáme i ve vlastních řadách. V knize by možná stálo, že atmosféra byla prosycena nedůvěrou, napětím a očekáváním věcí budoucích. Takže když Had přeskočil na mostě hranici a zařval "Ruce vzhůru!", byl jsem naprosto zmatený a zmohl jsem se jen na "No, no počkej", protože jsem nevěděl, jestli je to nějaká součást plánu a chtějí mě unést, nebo si dělá prdel a zahání dlouhou chvilku. Navíc mi bylo divné, proč Bundáš, který stál v tu chvíli za mnou, nestřílí, jestli mi náhodou jako agent-zrádce nemíří od zad. Nakonec se ukázalo, že to byla jen Hadova legrace. |
| Jak čas ubíhal, nic nenasvědčovalo tomu, že by se někdo z československé strany chtěl dostat přes hranici. Navíc začali českoslovenští strážci hranic povážlivě řídnout a to přímo lákalo ke zvyšování napětí na státní hranici, které by přimělo pohraničníky ke zvýšení ostražitosti. Nejdříve jsme zkoušeli klamnou střelbu, potom jsme dělali různé výlety přes hranici, které neměly žádný užitek a sloužily jen k pobavení. Abych rozehřál zmrzlé nohy, nechal jsem na základně zbraň i kšandy a střihnul jsem si dopolední jogging, při kterém jsem "náhodou" zabloudil na československé území a čekal na reakci pohraničníků. Podobné výlety nebyly proti pravidlům, v těch pouze stálo, že každý, kdo bude přistižen 50 metrů od státní hranice se musí vzdát. Další taškařicí bylo ukořistění radiostanice, která poté sloužila coby štvavá vysílačka - nutno ovšem dodat, že tak sloužila obousměrně. Když se československým pohraničníkům povedlo někoho zadržet, nezapomněli o tom prostřednictvím vysílačky informovat s dodatky, že tento příslušník se vzdal dobrovolně a zradil, což samozřejmě nebyla žádná pravda. Férové je ale přiznat, že se soudruzi nesnížili k jakémukoliv ovlivňování zajatců a nebo k jejich mučení, George dokonce upustil i od vymývání mozků vodkou. |
| Bohužel, jak už jsem naznačoval, jedni ze zadržených či dokonce mrtvých patřili k týmu, který šel vyzvednout druhou mrtvou schránku a to zkomplikovalo další průběh akce. Protože se blížil termín, dokdy je nutné schránku vyzvednout, vypravil se ihned přes hranici Tom Jefferson s kavalerkou 1/9. Tom, jako velitel sil NATO byl na cestě ke schránce, jeho zástupce Mahatma na cestě od schránky a to znamenalo jediné. Byli jsme se bez velení. A když vyplivly vysílačky, tak i bez spojení. Ocitli jsme se v bezvládí. Termín dokdy bylo nutné vybrat schránku dávno vypršel. V této situaci se navíc u hranic zhoufovali téměř všichni příslušníci Varšavské smlouvy, začali si tajuplně šeptat a "nenápadně" pokukovali přes hranici. Byl jsem opět na svém obvyklém stanovišti na mostě a na nic tak okatého jsem jim samozřejmě neskočil, ale byl jsem poněkud překvapený, když se o 150 metrů dál s řevem pustili přes hraniční potok. Ještě víc mě překvapily tři kulky do zad od mého československého protějšku. Vojáci Varšavské smlouvy se celkem snadno zmocnili základny, kde se tou dobou ohříval snad jen Bundáš. |
| Jak jsem se později dozvěděl na večerním rozboru akce, ve druhé zprávě upozorňoval agent (byl to Petřa), že se Varšavská smlouva chystá rozpoutat válku. Dokonce mělo dojít k setkání s agentem, který by před začátkem války provedl síly NATO do týlu Varšavské smlouvy a zabránili by tak válce v samém počátku. To je ale bez záruky, nevím, jestli jsem to dobře pochopil a jestli jsem si to dobře zapamatoval. Večerní rozbor akce U Floriána byl dlouhý, náročný a jako George jsem také chytil angínu. |
| Zatímco se soudruzi ohřívali u
ohýnku, síly NATO se postupně sešly pod kopcem. Začal se probírat další
průběh akce, jestli základnu dobýt zpět, nebo ne. Nikomu už se do kopce
nechtělo, za celý den jsme se na něj naběhali dost. Nakonec jsme ale
nemohli připustit, aby rudé hordy znásilnily demokracii, naše matky,
sestry, bratry a hospodářská zvířata. Se vší urputností jsme se pustili do
dobývání kopce. tohle napsal Bimbo, ale patrně u toho omdlel vyčerpáním a tak to čeká na dohotovení |
