operace: Osamělá Hvězda - lokalita: kdesi v Sudetech: datum: 14.6.2003, autor: tak nějak všickni
| Sraz byl v pátek třináctého v Hradčanech "U Billa". Už to tam slušně žilo, když jsme tam před půlnocí s Jeffersonem a Frigem dorazili. Dal jsem si jen pivo, lízátko a kafe a kolem jedné jsme si šli s Tomem a Honzou ustlat do blízkého lesa. "U Billa" to ještě pořád slušně žilo. |
| Ráno jsem se dočista ztrapnil, když jsem Toma s Honzou popoháněl, abychom nepřišli na ranní sraz pozdě. S naprostým klidem mně ujišťovali, že pozdě určitě nepříjdeme. Měli pravdu. Asi o půl desáté jsme dorazili k Billovi. Tam už to zase slušně žilo. Ne snad že by se po stolech váleli opilci a lili do hlav další piva. To ne, jen se vysedávalo, vyprávělo, snídalo a nikdo nespěchal s odchodem. Kolem jedenácté se z pelechu vypelešil Jeníček. Zmuchlanej, votlačenej. Nehezkej pohled to byl, nehezkej. Dorazil mě tím, když se začal shánět po klobáse. Nejenom že jsme čekali dokud nevstane, ale ještě jsme museli počkat až posnídá. Jak se ukázalo, někteří jedinci si protáhli večerku až do budíčku a dopoledne vyspávali. Prostě naprostý úpadek! Kde jsou ty časy, kdy sraz byl stanoven na osmou, do devíti dorazila většina lidí a v deset, kdy dorazil i zbytek, mohla akce začít? |
| No, je pravda, že jsem vstal poněkud později. To bylo tím, že jsme se se Zelím hrozně dlouho neviděli a potřebovali jsme toho strašně moc probrat. Taky je pravda, že jsem měl strašnou chuť na tu Billovu klobásu a tak jsem ještě snídal, ale že na mne byl nehezkej, nehezkej pohled, tak to je sprostá pomluva. Zdraví Jeníček. | K lesu jsme vyrazili před polednem. Byl horký užskoroletní den a o ochlazení se postaral až milosrdný lesní stín a nemilosrdný Jeníček, který jako vůdce stáda nahnal polovinu lidí do Ploučnice. Normálně jsem zásadním odpůrcem vody v botech, ale v tom hicu to bodlo. Samotná akce neměla žádný scénář, prostě jsme se sešli s tím, že si zastřílíme, pokecáme a užijeme nějakou legraci. Rozhození na týmy bylo jednoduché - flekatý proti zelinářům a jdeme na to. Popisovat jednotlivé bitky asi nemá cenu, každý si z nich odnesl větší nebo menší, horší či lepší zážitek. Střílelo se dost, bitky byly dost rychlé. Co ale stojí za zaznamenání je pohoda v jaké se "válčilo". Nikdo neměl potřebu hulákat na druhé "že to dostali". A asi to ale nebylo potřeba. Já sice v takových případech nehulákám, jen kroutím hlavou co všechno nedokážu trefit. Tady jsem kroutit hlavou nemusel. Tam kde jsem dojem, že jsem se trefil, jsem se opravdu trefil. Tím nechci naznačovat jakej jsem báječnej střelec, to vůbec ne, jen to, nikdo neměl potřebu hrát si na hrdinu. Sešla se parta lidí která se chtěla nejen bavit, ale tu zábavu dopřát i protivníkovi. |
| To je největší vzpomínka, kterou jsem si z akce odnesl. Kromě vzpomínek jsem si odnesl ještě tří krvavý fleky na držce z Petřova ostře broušeného kalacha. (Bimbo) |
