|
Taxme se konečně zase dokodrcali k Billovi. Teda myslím tím zelené pacienty, protože v civilu jsem se tam stavoval
několikrát a vždycky jsem halasně sliboval, že se dostavíme a zapaříme a popovídáme. Hlavně jsme se chtěli s Hadem
jet vytahovat s Jeepem, ale pořád nám to nějak nevycházelo. Tak tedy konečně to vyšlo. Zelí sice tvrdil (mně), že pojede taky, ale Hadovi pak řekl, že nepojede, páč mu onemocnělo auto a musí mu přes víkend měnit obklady, teploměr a podobně, takže jsme vyrazili v sobotu dopoledne jen ve třech, tedy Had, Štefan a já. Nakonec to bylo akorát, protože jsme již staří a pohodlní pánové a vezli jsme si mnoho užitečných a důležitých věcí, takže by Zelí stejně musel jet na rezervě. Nejdůležitější z důležitých věcí, které jsme si sebou vezli se ukázaly být Štefkovy brýle! Štefko totiž čte kačera Donalda a v jednom díle dostal jako prezent nakladatele i debilní brýle, které považoval za nutné vézt sebou. (mě by to teda ani nenapadlo) Brýle dodaly celému víkendu odlehčenou atmosféru comicsu a nám samotným hloubavé intelektuální výrazy, jichž bychom se jinak ve svých prostých, militantních ksichtech nedomohli. Takže jsme tedy vyrazili s brýlemi a dobrou náladou a přes Mělník a Dubou jsme se dostali do magické krajiny Karla Hynka Máchy, Konráda Henleina, střední skupiny vojsk a především Divokého Billa. Ten nás zajímal nejvíce, protože je současný, má výborné klobásy, pivo a z nepochopitelných důvodů nás zřejmě i docela rád vidí. Okamžitě po příjezdu na Osamělou Hvězdu jsme byli přepadeni družstvem rozverných cyklistek z Ústí, které nám napřed zrekvírovaly vozidlo a následně pak i některé oděvní součástky. Ale spodní prádlo jsme statečně uhájili, takže fotografie jsou cudné. Dívenky naštěstí musely pokračovat v cyklotůře, takže nedošlo ani k útoku na naši sexuální zdrženlivost. Ale ta je stejně pevná jako skála, takže nebylo čeho se obávat. Po několika málo pivech jsme se vypravili s autíčkem na obhlídku starých známých souřadnic letiště a přilehlých prostor. Jednak jsme si chtěli zařádit na letišti a pak jsme si chtěli vyhlédnout nějakou zachovalou stavbu na spaní. Letiště jsme nalezli obydlené rozličnými motorkáři, kolisty, bruslaři, ultralehkopiloty a jednou policejní hlídkou. Nicméně jsme si zajezdili přes všelijaké kopečky a hrboly a nakonec uznali, že nejlepší místo na přenocování je onen památný muničák, ve kterém jsme bydleli již za časů italských tažení. Nejspíš tam jezdí přespávat i softíci a paintballisté, takže je tam čisto a útulno. Potom jsme se vydali do Mimoně na teplé jídélko, ale vzali jsme to opět přes Billa, páč jsem zjistil, že jsem někde vytrousil své sluneční rajbeny, dárek to od kamaráda Aleše Prokopa, a málem mě trefil šlak. Naštěstí brýle u kiosku objevila seržant Naďa a uložila je do bezpečí Billovy boudy. Tím pádem jsme jeli na guláš v dobré náladě, protože nenajít je, byl bych patrně nesnesitelný a prudil bych celý kolektif. Takhle jsem se radostně oddal požitku ze segedínu, kterýžto požitek se mnou sdílel i Had. Naproti tomu Štefko, jak vidno i z fotografie, se potýkal s moravskými vrabci. Potom jsme zase chvíli bloumali po letišti a den jsme zakončili u Billovy osvěžovny, kterou jsme vyjedli a vypili. Had nám moc nepomohl, protože přes naše ujištění, že řidič má být veselý, vypil dvě lihuprostá piva a byl odporně střízlif. To se o mě a o Štefanovi říci nedá. Ale večírek byl rozhodně radostný, protože seržant Naďa (Ondro, dáš mi napít?) nám dělala u stolu značnou část večera společnost a značně tím pozvedla estetický dojem účastníků zájezdu. Spali jsme v tom muničáku, což bylo dobře, protože v noci pršelo a nám to bylo tím pádem fuk. Ráno jsme ještě zajeli k Billovi na polífčičku, která byla velice povedená, rozloučili jsme se a vyrazili motovandrem dále. Zajeli jsme ještě na základnu, Toma Otrokáře a vietnamové pěchoty, zjistili jsme, že kinosál u Bělé je zbořen a vydali jsme se na cestu k domovům. Ta proběhla bez mimořádných událostí. Poslední pozitivum víkendu bylo, že lejt začalo až půl hodiny po návratu domů. Bylo to pěkné a zase někdy. |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
