|
No to jsem si teda naběhl! Někdy koncem listopadu, či začátkem prosince mi volal Tom a informoval mne, že mezi dvacátým sedmým a dvacátým osmým prosincem se uskuteční takový drobný večírek na oslavu konce roku airsoftových bojů. No a jestli prý pojedu. Proč bych nejel, že? Venku bylo téměř jaro, asi tak 15 stupňů tepla a mně nic nechybělo. Takže jsem velice sebevědomě přislíbil účast. Jsem přeci velice otužilý a nějaká ta plískanice mi nemůže zahnat úsměv. Potom se začalo ochlazovat! Štědrý den jsem prožil poněkud nesoustředěn, protože mi trochu vadil pokles venkovní teploty. Teplota bohužel klesala i ve dnech následujících a já tušil, že chlapci večírek nezruší. Hm, nezrušili. Dva dny před odjezdem mi Tom volal a předal mi rozkazy pro přesun. Nikterak se nepozastavoval nad nízkými okolními teplotami a hýřil optimismem. Nato mi volal Wolf, který mne měl naložit a ten mne dorazil informací, že odjíždíme v sedm hodin ráno. Nechápu, proč ti mladí lidé nemohou dospat, ale dokázal jsem se přemoci a v dohodnutém čase postával na Lucky Pointu, na Budějovické před poliklinikou. Pokud bych tam zmrzl, aspoň bych měl blízko první pomoc. Jenže jsem nezmrzl a naopak jsem byl naložen Wolfem a Sokolíkem, kteří přijeli také velice dochvilně, což se nesmírně cení i za přijatelnějších teplot. Do Vietnamské vesničky jsme dorazili jako první a cestou jsme viděli mnoho zajímavých věcí. Bílé daňky, jeleny, laně, východ slunce a podobně. Nanosili jsme nějaký ten materiál a čekali na další slavitele. Ti na sebe nedali dlouho čekat. Dorazili vybaveni především sporákem, na který Wolf netrpělivě čekal a večírek se od rána rozběhl v duchu dokonalé harmonie. Wolf nás průběžně zásoboval pochutinami (svařené víno, kuřecí křidélka,svařené víno, šunka s bramborem,svařené víno, gulášovka, svařené víno a podobně) a ostatní účastníci zájezdu se zásobovali veselými historkami. Tom nás potěšil nadílkou mariňáckého santa Clause a po něm i Sokolík rozdal dárečky, které nikterak nekorespondovaly s jeho rolí abstinenta. Pravda, chyběl nám nějaký zkušený a protřelý válečník, který by nás poučil a předal nám něco z vlastních zkušeností, ale třeba se to příště povede. Večírek se tím pádem ubíral poněkud bezstarostným směrem a všichni si to velice užívali. Jedinou starostí bylo, zda do rána nezmrzneme a to se s přibývajícími svařáky jevilo býti poněkud nedůležitým. Taky to tak dopadlo. Kam jsme popadali, tam jsme se vyspali. Šrek sice tvrdil, že v pět ráno bylo na teploměru mínus 13,5 stupně, ale já nevím. Tou dobou jsem spal. Ráno jsme rozmrazili vodu, udělali si kafíčka a čaje, najedli se smažených vajec, která obětavý Sihelka rozmrazil na vlastním těle a vydali se k domovům. Bylo to senzační a opět se ukázalo, jak veselé jsou večírky mezi těmi umazanými a prací zdeptanými airsoftery. Pokud mne tam zase pozvou, tak určitě pojedu. Oni totiž neřeční, ale konají. S poděkováním a úctou Jeníček P.S.holky nejely - jsou to srabíci |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |